KDO VLASTNĚ BYL JOHANN BALTHASAR NEUMANN?

 Nejslavnější chebský rodák, Johann Balthasar Neumann (1687-1753),  byl géniem své doby. Barokní architekt a stavitel evropského významu se narodil v Chebu do skromných poměrů (jako sedmé dítě z devíti v rodině soukeníka), jeho dětství  pak významně ovlivnil jeho kmotr, Balthasar Platzer, místní zvonař a kovolitec. V roce 1700 k němu Neumann vstupuje do učení a v roce 1711 získává výuční list v oboru lití zvonů a děl. Jak bylo v té době obvyklé, vydává se už jako tovaryš „na vandr“ mimo rodné město. Místo získá ve franckém Würzburguve slévačské dílně zvonů a kanónů mistra Ignáce Koppa. Zde se seznámil s inženýrem setníkem Andreasem Müllerem, který byl pro další Neumannův profesní i soukromý život velmi důležitou osobou. Rozpoznal totiž jeho výrazný talent a začal ho vyučovat geometrii, zeměměřičství a matematice a posléze i civilnímu a vojenskému stavitelství. Dlužno podotknout, že na úspěšném studiu mladého Neumanna mělo podíl i jeho rodné město Cheb – městští radní vyšli vstříc jeho žádosti a uvolnili i v nelehké době z městské kasy peníze na půjčku na jeho studia, kterou Neumann využil na „nákup knih, rýsovadel a nástrojů“, jak městskou radu v dopise informoval. Půjčku 125 zlatých Neumann městu řádně splatil. Neumann se pod vlivem svého učitele a přítele Andrease Müllera rozhodl nastoupit roku 1712 vojenskou profesní kariéru, která mu umožnovala možnost lepší seberealizace a takový postup byl tehdy u jeho kolegů architektů běžný. A dařilo se mu – z adjutanta byl záhy povýšen na praporčíka dělostřelců v zámecké setnině würzburského biskupa. Od této chvíle jeho vojenská kariéra jen stoupala – v roce 1718 je jmenován knížecím inženýrem-kapitánem, což byl dobře situovaný post dvorního zaměstnance, který mu umožnil první koupi menšího domku. V roce 1729 byl opět povýšen na podplukovníka dělostřelectva a v roce 1741 se dokonce stal plukovníkem dělostřelectva franckého okruhu, což byla hodnost nejvyšší.

 

Rok 1719 přinesl Neumannovi obrat v jeho profesi architekta – ačkoliv ještě nemá realizovanou žádnou větší stavbu, nově zvolený würzburský biskup Johann Philipp Franz von Schönborn ho přizve k projektu velkorysé würzburské biskupské rezidence. Neznámý stavitel začíná spolupracovat se špičkami své doby – architekty Maxmilianem von Welsch či Lukasem von Hildebrandt. Spolupráce to není lehká, ale pro Neumanna profesně nesmírně cenná a výsledkem je jedinečné architektonické dílo, jež je dnes  na seznamu památek UNESCO.

 

Neumannův osobní život byl šťastný - oženil se s dcerou tajného rady  Marií Evou Engelbertou Schild a narodilo se jim celkem osm dětí. I přes svoji početnost žila rodina v dostatku. Nejstarší syn, Franz Ignaz Michael (1733-1785), jako jediný následoval svého otce,  jak ve stavitelství,  tak ve vojenské kariéře.  Některé návrhy i samotné stavby po otcově náhlé smrti (1753) dokončoval (např. kostel opatství v Neresheimu),  ale i v jeho samostatných pracech poznáme vzor slavného otce. 

 

Dílo

Neumannovo architektonické dílo je velmi bohaté. Zahrnuje jak církevní stavby (chrámy, kostely, baziliky, kaple, kostelní oltáře…),  tak architekturu světskou – Neumann projektuje obytné domy, mosty, ulice měst, zámky, vojenské pevnosti. Neustále hledá nová a neobvyklá řešení. Nejcennějšími stavbami tzv. dynamického baroka jsou kostely benediktinského opatství Neresheim v Bádensku-Würtembersku (1747-1792) a bazilika-poutní kostel  Vierzehnheiligen u Bad Staffelstein v Horních Frankách (1743-1772).

Vrchol jeho díla představuje würzburská biskupská rezidence (1720-1744) v italsko-francouzském barokním stylu podle vzoru zámku ve Versailles.

 

 

Další významná díla:

 

• Kostel opatství Schöntal (do r. 1736)

• Kaple rodů Schönbornů ve würzburském Dómě  (1723 až 1724)

• Dvorana léčivého pramene, Bad Bocklet (1725)

• Farní kostel sv. Ondřeje, Retzstadt (1726)

• Kamenná věž pevnosti, Marienberg u Würzburgu (1728)

• Kostel s kruhovou základnou  kláštera Holzkirchen (1728 až 1730)

• Klášter Heidenfeld (1723 až 1733)

• Kostel Německého řádu, Bad Mergentheim (1730 až 1735)

• Poutní kostel kláštera Gößweinstein (1730 až 1739)

• Zámek Bruchsal (schodiště, od r. 1731)

• Farní kostel sv. Mikuláše, Arnstein (Horní Franky) (1731 až 1734)

• Most Tauberrettersheim (1733)

• Zámek Werneck (1733 až 1746)

• Vnitřní prostory farního kostela St. Paulin, Trier (1734 až 1757)

• Farní kostel sv. Vavřince, Retzbach (1736 až 1738)

• Farní kostel sv. Cecílie, Heusenstamm (1739)

• Farní kostel sv. Cecílie, Saffig (1739 až 1742)

• Návrhy – Nový zámek, Meersburg (kolem r. 1740)

• Zámek Augustusburg, Brühl (schodiště, 1740 až 1746, hlavní oltář sv. Marie, 1745 až 1746)

• Křížová kaple, Kitzingen (1741 až 1745)

• Kostel sv. Vavřince, Dirmstein (1742 až 1746)

• Bazilika opatství Münsterschwarzach (1743)

• Basilika Vierzehnheiligen u Bad Staffelstein (1743 až 1772)

• Přestavba kláštera Oberzell, Zell am Main (1744 až 1760)

• Svaté schodiště kostela Kreuzbergkirche, Bonn (1746 až 1751)

• Farní kostel sv. Michaela, Hofheim (1747 až 1754)

• Nadační radnice, Ellwangen (1748 až 1750)

• Poutní kostel Käppele, Würzburg (1748 až 1750)

• Zahradní pavilón, Randersacker (kolem r.1750)

• Poutní kostel Maria, Limbach (1751 až 1755)

• Zámek Veitshöchheim  (1753)

 

 

Neumann a Cheb

 V roce 1713 Neumann přijíždí opět do Chebu – je to zřejmě v souvislosti s úmrtím svého otce. Při té příležitosti odprodává městu Chebu jeden exemplář svého geniálního vynálezu, tzv. Instrumentum Architecturae. K této události se váže výstava, kterou město Cheb  uspořádalo v létě 2013 ve Františkánském klášteře v rámci výstavního projektu „Příroda a historie Cheb 2013“. Instrumentum Architecturae je jakési měřidlo-kružidlo, které Neumann sám zkonstruoval a které výrazně ulehčovalo práci stavitelům při výpočtech a zachování proporcionality sloupových řádů. Nástroj se bohužel v Chebu nedochoval. Jeho další originál je uložen ve würzburském muzeu. Ačkoliv má Neumann v Evropě desítky zrealizovaných staveb, v Chebu bohužel nestojí žádná. Jediným uskutečněným projektem v jeho rodném městě byly svého času nové věže kostela sv. Mikuláše - původní románská stavba prošla gotickou přestavbou a průběhu let došlo i k proměnám obou kostelních věží.  První gotické helmice s nárožními věžičkami byly na kostel osazeny po roce 1475. Po požáru v roce 1742 navrhl  Balthasar Neumann osmiboké zvonice a nástavbu věží s elegantními dvojitými cibulovými helmicemi. Zvonice byly postaveny, ale osazena byla pouze jižní cibulová helmice. Severní věž zůstala nedostavěna s provizorní pultovou střechou, obě však v roce 1809 zničil požár. V roce 2008 se Nadačnímu fondu Historický Cheb podařilo po tříletém úsilí věže zrekonstruovat do podoby původních pseudogotických helmic s břidlicovou krytinou. Náklady na obnovu helmic činily 9 milionů korun.

 

Rodný dům Balthasara Neumanna stál v bývalé Lodní ulici čp. 12, ale byl po roce 1960 stržen a dnes na jeho místě stojí panelové domy čp. 123-127 a ulice se jmenuje Smetanova. Nová pamětní deska je od roku 2003 umístěna na městských hradbách v místě, kde Neumannův rodný dům stával.

 

Ke stejnému výročí vydala Česká numismatická společnost - pobočka v Chebu pamětní medaili autora Zdeňka Kolářského.  

 

Památníky a pamětní desky

Známky, bankovky, pamětní mince a medaile

·         Bysta v Panteonu v Mnichově

·         Památník  - sousoší  v životní velikosti Balthasar Neumann a Georg Anton Boxberger (místní slavný lékárník) z r. 1937 od sochaře Frieda Heulera,  Bad Kissingen

·         Pamětní deska na domě ve Würzburgu

·         Poštovní známka v hodnotě 25 feniků z r. 1961, série „Významní Němci“

·         Bankovka v nominální hodnotě 50 DM, od r. 1991, poslední , čtvrtá série

·         Pamětní medaile od Zdeňka Kolářského, vydala Česká numismatická společnost - pobočka v Chebu v r. 2003 u příležitosti 250. výročí úmrtí

 

« další aktuality z kategorie HISTORICKÉ VAZBY A SOUVISLOSTI

« zpět na seznam aktualit